Blog posts

Posts

A Hackers Manifesto, verze 4.0, kapitola 4.

By samotar, 10 January 2023

Trnovou korunou a tankem do srdíčka

By samotar, 2 July 2022

Hakim Bey - Informační válka

By samotar, 26 March 2022

Václav Cílek: Záhada zpívající houby

By samotar, 15 February 2022

Guy Debord - Teorie dérive

By samotar, 21 January 2022

Jack Burnham – Systémová estetika

By samotar, 19 November 2021

Rána po ránech

By samotar, 23 May 2021

Na dohled od bronzového jezdce

By samotar, 4 March 2021

Zarchivu: Hůlna-kejdže

By samotar, 7 September 2020

Center for Land Use Interpretation

By samotar, 18 June 2020

Dawn Chorus Day - zvuky za svítání

By samotar, 30 April 2020

Z archivu: Krzysztof Wodiczko v DOXU

By samotar, 26 March 2020

Pavel Ctibor: Sahat zakázáno

By samotar, 22 September 2019

Emmanuel Lévinas: HEIDEGGER, GAGARIN A MY

By samotar, 19 September 2019

Tajemství spolupráce: Miloš Šejn

By samotar, 27 June 2018

Skolt Sámi Path to Climate Change Resilience

By samotar, 10 December 2017

Ohlédnutí/Revisited Soundworm Gathering

By samotař, 9 October 2017

Kleté krajiny

By samotar, 7 October 2017

Kinterova Jednotka a postnatura

By samotař, 15 September 2017

Upsych316a Universal Psychiatric Church

By Samotar, 6 July 2017

Za teorií poznání (radostný nekrolog), Bohuslav Blažek

By miloš vojtěchovský, 9 April 2017

On the Transmutation of Species

By miloš vojtěchovský, 27 March 2017

CYBERPOSITIVE, Sadie Plant a Nick Land

By samotař, 2 March 2017

Ivan Illich: Ticho jako obecní statek

By samotař, 18 February 2017

Thomas Berry:Ekozoická éra

By samotař, 8 December 2016

Best a Basta době uhelné

By samotař, 31 October 2016

Hledání hlasu řeky Bíliny

By samotař, 23 September 2016

Bratrstvo

By samotař, 1 September 2016

Anima Mundi Revisited

By miloš vojtěchovský, 28 June 2016

Simon A. Levin: The Evolution of Ecology

By samotař, 21 June 2016

Jan Hloušek: Uranové město

By samotař, 31 May 2016

Manifest The Dark Mountain Project

By Samotar, 3 May 2016

Pokus o popis jednoho zápasu

By samotar, 29 April 2016

Nothing worse or better can happen

By Ewa Jacobsson, 5 April 2016

Jared Diamond - Easter's End

By , 21 February 2016

W. H. Auden: Journey to Iceland

By , 9 February 2016

Jussi Parikka: The Earth

By Slawomír Uher, 8 February 2016

Co číhá za humny? neboli revoluce přítomnosti

By Miloš Vojtěchovský, 31 January 2016

Red Sky: The Eschatology of Trans

By Miloš Vojtěchovský, 19 January 2016

Towards an Anti-atlas of Borders

By , 20 December 2015

Pavel Mrkus - KINESIS, instalace Nejsvětější Salvátor

By Miloš Vojtěchovský, 6 December 2015

Tváře/Faces bez hranic/Sans Frontiers

By Miloš Vojtěchovský, 29 November 2015

Na Zemi vzhůru nohama

By Alena Kotzmannová, 17 October 2015

Upside-down on Earth

By Alena Kotzmannová, 17 October 2015

Images from Finnmark (Living Through the Landscape)

By Nicholas Norton, 12 October 2015

Czech Radio on Frontiers of Solitude

By Samotar, 10 October 2015

Langewiese and Newt or walking to Dlouhá louka

By Michal Kindernay, 7 October 2015

Notice in the Norwegian newspaper „Altaposten“

By Nicholas Norton, 5 October 2015

Interview with Ivar Smedstad

By Nicholas Norton, 5 October 2015

Iceland Expedition, Part 2

By Julia Martin, 4 October 2015

Closing at the Osek Monastery

By Michal Kindernay, 3 October 2015

Iceland Expedition, Part 1

By Julia Martin, 3 October 2015

Finnmarka a kopce / The Hills of Finnmark

By Vladimír Merta, 2 October 2015

Workshop with Radek Mikuláš/Dílna s Radkem Mikulášem

By Samotářka Dagmar, 26 September 2015

Já, Doly, Dolly a zemský ráj

By Samotar, 23 September 2015

Up to the Ore Mountains

By Michal, Dagmar a Helena Samotáři , 22 September 2015

Václav Cílek and the Sacred Landscape

By Samotář Michal, 22 September 2015

Picnic at the Ledvice waste pond

By Samotar, 19 September 2015

Above Jezeří Castle

By Samotar, 19 September 2015

Cancerous Land, part 3

By Tamás Sajó, 18 September 2015

Ledvice coal preparation plant

By Dominik Žižka, 18 September 2015

pod hladinou

By Dominik Žižka, 18 September 2015

Cancerous Land, part 2

By Tamás Sajó, 17 September 2015

Cancerous Land, part 1

By Tamás Sajó, 16 September 2015

Offroad trip

By Dominik Žižka, 16 September 2015

Ekologické limity a nutnost jejich prolomení

By Miloš Vojtěchovský, 16 September 2015

Lignite Clouds Sound Workshop: Days I and II

By Samotar, 15 September 2015

Walk from Mariánské Radčice

By Michal Kindernay, 12 September 2015

Mariánské Radčice and Libkovice

By Samotar, 11 September 2015

Most - Lake, Fish, algae bloom

By Samotar, 8 September 2015

Monday: Bílina open pit excursion

By Samotar, 7 September 2015

Duchcov II. - past and tomorrow

By Samotar, 6 September 2015

Duchcov II.

By Samotar, 6 September 2015

Arrival at Duchcov I.

By Samotar, 6 September 2015

Czech Republic

Na Zemi vzhůru nohama

Posted by
Alena Kotzmannová

Cesta vedla na sever. Ale Sever se neustále posouvá někam dál. Pro obyvatele Osla je Sever někde v Trondheimu - uprostřed Norska, pro obyvatele Trondheimu je někde v Altě a v Altě se posouvá ještě dál na sever.

Kautokeino. Tam začínala naše expedice, sem ale obyvatelé Osla málokdy dojedou. Je to země Samiů - původních obyvatel severního Norska. Mapa zde je otočená vzhůru nohama. Zde žijí pastevci sobích stád a rybáři, v průměru 0,3 obyvatel na km2. Když jsme se blíž seznámili s jejich historií, kulturou a současnými tradicemi (díky přednášce Ola Johana Gaupa), začalo se mi potvrzovat, jak je způsob našeho života vzdálený od jejich počínání. To, co bylo vždy přirozené, nám najednou připadá jako výstřední. Je ti zima? Rozdělej si oheň a přikryj se sobí kůží. Máš hlad? Zabij nejstaršího soba. Máš na něco chuť? Udělej si palačinky ze sobí krve (také jsme ochutnali). Chceš se projít se psem? Běž, ale dej pozor, ať ti psa neodnese orel. A tak dál.

Připadám si jako na jiné planetě. Žasnu nad zdejší uvědomělostí a přirozenou ohleduplností k přírodě, která by nám všem měla být vlastní. Zjišťuji, že dokonce i sobi mají kopyta měkká a uzpůsobené tak, že se při nášlapu váha rozloží a rostliny pod jejich vahou se jen lehce ohnou. V tlamě jim navíc chybí přední zuby, takže pokud něco okusují, jemně to jen škubou dásněmi. Tady je příroda milovaná a závislost na ní zřejmá. O to více v kontrastu vyvstává její narušení formou těžebních aktivit, které jsou drastickým zásahem do původního prostředí. Krajina opuštěných dolů v Kautokeino připomíná krajinu jiné planety, na které se s životem už nepočítá.

Střih. Brázdíme sever severu až do jednoho z posledních míst naší expedice, do Kirkenes na hranicích s Ruskem. Cestou nejmodernějších technologií se v této oblasti těží železná ruda, ropa i zemní plyn. Jako odpad z tohoto bohatství se ročně v průměru 2 miliony tun toxického odpadu „nenápadně“ odkládá na dno moře. Nejen na povrchu země, ale i pod mořskou hladinou je krajina v důsledku těžby obrácena vzhůru nohama. Z jámy v dole je hora, hora odpadu přemístěná na dno moře. Kontaminovaná fauna a flora. Proč to nikdo nezastaví? Znova žasnu nad tím, jak jsme na svůj původní vztah k přírodě dokázali zapomenout. Připadám si opět jako na jiné planetě, na planetě převrácených vzorců chování.

Nedaleko odtud v Games, rozsáhlé oblasti poblíž letiště v Kirkenes, se rozhodla těžební společnost Nor Terminal zahájit těžbu ropy a plynu. Při prvních výkopech se však nečekaně objevily prehistorické rytiny na kamenech a těžba musela být pozastavena. Že by se planeta svým vlastním pudem sebezáchovy začala bránit? Vyvstává napínavá otázka: můžou prehistorické obrazy zastavit těžbu? Kéž by se dalo umění použít jako obranná zbraň.

Mým záměrem je vystavit sérii fotografií a vidosekvenci, která je přímo inspirovaná touto problematikou a motivem „otočení“. Představuje vztah člověka k Zemi vnímaný jakoby pohledem mimozemšťana. Jednotlivé záběry skládají dohromady mozaiku z různých míst na severu Norska, poukazují na detaily i krajinné celky. Záběry neodkazují přímo ke konkrétním lokalitám, ale v obecnější rovině představují pohled na Zemi v módu převrácené hierarchie hodnot, přepólování těžišť zájmů. Důležitým aspektem při přípravě vizuálního výstupu bude otázka času ve smyslu délky trvání a dočasnosti – krajina je utvářena v dlouhé době, a tato doba ovlivnila vztahy člověka k ní. Navzdory tomu jiný člověk zachází s krajinou takovou silou a s tak krátkodobými cíly, jakoby šel mílovými kroky proti času.

Název expedice Na pomezí samoty pro mě získal nový význam – ocitla jsem se na hranici zlomu časoprostoru – původní člověk zůstal stát a krajina kolem byla posunuta v prostoru i v čase. Fotografická série a videosekvence je pro mě ideálním prostředkem, jak téma převracení, plynutí a zastavení času zachytit.

Alena Kotzmannová

Related

Alena Kotzmannová
Upside-down on Earth For me, the name of the expedition “Frontiers of Solitude” took on new meaning after having taken part in it. I found myself at the boundary of a rupture in space-time. The original person remained standing and the landscape all around was displaced in time and in space. The journey led north. “North” keeps shifting. For residents of Oslo, north is somewhere in the middle of Norway in Trondheim, for residents of Trondheim it is somewhere in Alta, and in Alta it has shifted even further to the north. Kautokeino. This is where our expedition starts, although residents of Oslo rarely make it this far. This is the land of the original Sami. Here, the map is turned upside-down. It is a land of reindeer herders and fishermen, with an average of 0.3 residents per square kilometer. When, thanks to a presentation by Ole Johan Gaup, we learned more about their history, culture, and current traditions, I began to see confirmation of how far our contemporary way of life is removed from theirs. Things that have always been natural suddenly strike us as eccentric. Is it cold? Start a fire and cover yourself in reindeer skin. Are you hungry? Kill the oldest reindeer. Feel like a treat? Make yourself some reindeer blood pancakes (we tried some). Want to take your dog for a walk? Go ahead, but be careful that your dog isn’t carried off by an eagle. And so on. I feel like I’m on a different planet. I am amazed at the local awareness and natural respect for nature, which is something all of us should possess. I learn that reindeer paws are soft and adapted so that when the animals take a step, the weight is spread out and the plants bend only slightly under their weight. Reindeer are also have no front teeth, so that when they chew something they only nibble on it gently with their gums. Nature is loved here, and the dependence on nature is more than clear. And disturbing it through resource extraction, which seriously impacts the original environment, stands out in even greater contrast. The landscape of abandoned mines in Kautokeino resembles the landscape of another planet on which nobody expects to find life any more. Cut. We are traveling further north towards one of the last places on our expedition – Kirkenes on the Russian border. In this region, the latest technologies are used to mine iron ore, oil, and natural gas. Every year, the waste products from this wealth of resources – on average, two millions tons of toxic waste – are “inconspicuously” deposited at the bottom of the sea. As a result of this mining, the landscape here is upside-down not only on land, but also beneath the surface of the ocean. A mining pit becomes a mountain, and a mountain of waste is transferred to the bottom of the sea. Contaminated fauna and flora. Why doesn’t anyone stop it? Again, I am amazed at how people can forget their original relationship to nature. Again, I feel like I’m on a different planet, a planet of inverted models of behavior. Not far from here in Games, an expansive territory not near the Kirkenes airport, the Nor Terminal mining company has decided to start drilling for oil and gas. However, the first exploratory drilling unexpectedly came up with prehistoric stone carvings, and so it had to be stopped. Maybe, in an instinctive act of self-preservation, the planet has begun to defend itself. The exciting question arises: Can prehistoric paintings stop mining? If only art could be used as a defensive weapon. My plan is to exhibit a series of photographs and video sequences that are directly inspired by this question, by the motif of “inversion/reversing,” and by presenting people’s relationship to the Earth through the eyes of an extraterrestrial. The individual shots – close-ups as well as full landscapes – combine to form a mosaic of various places in the north of Norway. They do not make any direct reference to specific locations, instead presenting a general view of the Earth as seen through an inverted hierarchy of values and a reversed polarity of interest. One important aspect when creating the visuals will be the question of time in the sense of duration and temporariness – the landscape is shaped over the long term, and this temporality influences man’s relationship to it. Despite this, other people affect the landscape with such energy and short-sightedness that they seem to be working against time in leaps and bounds. I consider the photographic series and video sequence as the ideal medium for capturing this inversion, flowing, and stoppage of time. Alena Kotzmannová Praha, October 2015 Alena Kotzmannová (b. 1974) is visual artist and photographer living and working in Prague. In 2014, she received a Ph.D. from the Faculty of Education of the Charles University, In 1998, she graduated from the Academy of Arts, Architecture and Design in Prague from the Studio of Conceptual and Intermedia Works (under Adéla Matasová) and the Studio of Photography (under Pavel Štěcha). In her predominantly black-and-white photographs, Kotzmannová deals with the possibilities and paradoxes of the medium. She evokes an atmosphere imbued with theatrical decorativeness and horror elements, often bordering on a fictitious visuality, which is achieved primarily through a refined play of light and shadow. She reveals the thin line between reality and the unreal. She often hints that a story that has taken place which can no longer be retraced. It is gone. Only the expressiveness of the photograph offers any clue. Her photographs are also distinguished by a refinement, elegance and sensitivity to depicting reality. …