Blog posts

The Philosophical Conception of a Constitution for the Earth

“What should it profit a man if he would gain the whole world yet lose his
soul?"(The Holy Bible, Mark 8:36).

For almost fifty years scholars have expressed their concern for the future existence of mankind and proposed ways of securing life in the years to come. Alongside a systemic approach by the authors of the Club of Rome have been various initiatives of the United Nations, such as the Brundtland Commission, the World Charter for Nature, the Conferences on Sustainable Development (Stockholm, Rio, Rio+10, Rio+20), the Copenhagen Summit and others. Well known, too, are the initiatives of NGOs, namely the Earth Charter, the GAIA Foundation, Caring for the Earth, the Earth Council Alliance, the People's World Movement for Mother Earth, ‘Eradicate the Ecocide’, and ‘Planetary Boundaries’ – to name but a few.

Most of the declarations made by these movements do not, however, constitute viable instructions for change: they are rather moral discussion papers, containing much wishful thinking, or a list of flaws people are perceived to commit in their relation to Nature.

Josef Šmajs' constitution has the form of a legal document. The text is available in English at

http://www.earthconstitution.eu

Filozofický koncept a zároveň právní dokument "Ústava Země" zpracoval, formuloval a publikoval brněnský filozof prof. Josef Šmajs (1938). Jeho základní myšlenkou je apel k přiznání "subjektivity" planetě Zemi. Pokud by naše planeta měla subjektivitu, mohlo by se jí dostat podobných právních ochran, jaké jsou deklarované v základní Chartě lidských práv. Zmírnění poškozování životního prostředí a smíření kultury s přírodou znamená "přiznat (Zemi) ochranu před naší technickou spotřební kulturou. Některé dnes dovolené a neregulované postupy, např. těžbu surovin a fosilních paliv, by přijaté zásady měly regulovat tak, aby tyto dary Země mohly využívat i další generace. Proto bude nezbytné např. zamořování a znečišťování vody, půdy, ovzduší a potravin, zakázat".

Šmajs je ve svých východiscích inspirován texty Ruperta Sheldraka, nebo teorií Gaia Jamese Lovelocka. Z této perspektivy celek organické hmoty planety Země tvoří jeden superorganismus. Ten nazval Lovelockův soused a přítel spisovatel WIlliam Golding podle bohyně řecké mytologie Gaia. Vrstvy atmosféry, biosféry i geosféry jsou podle Lovelocka jediným provázaným systémem, schopným zpětné vazby, homeostáze a samoregulace. Gaia je planetární „subjekt“, jejímž atributem je život a "orgány" tvoří veškeré formy života (včetně lidstva).

Josef Šmajs svoji Ústavu zveřejnil 22.dubna k letošnímu mezinárodnímu Dni Země také na internetu. Textu se dostalo úměrné a krátké pozornosti masových médií a mírné na alternativních a nezávislých portálech. Veřejnou debatu (zdá se) ovšem nepodnítil.

Upozorňujeme v blogu "Na pomezí samoty" k příležitosti brzkého zahájení sumitu OSN o životním prostředí COP 21 v Paříži na tuto iniciativu. V místním kontextu ji považujeme za pozoruhodnou, ("pozoru hodnou").

Člověkem vytvářená globální kultura – planetární technosféra – se totiž osamostatňuje, vymyká se lidským záměrům a střetává se starší, svébytnější a sofistikovanější planetární biosférou. Přestože je dočasným umělým systémem, nesmyslně ničí svůj trvalý hostitelský systém přirozený. Ten ovšem kultuře předcházel a vytvořil všechny nezbytné předpoklady její evoluce. Právě proto je poprvé ve své historii sebevědomá lidská kultura existenčně ohrožena. Musí zastavit nevyhlášenou válku se Zemí, kterou nemůže vyhrát.

Už téměř padesát let vyjadřují významní vzdělanci své obavy o další existenci lidstva a navrhují způsoby, jak zajistit jeho budoucnost. Vedle systémového přístupu autorů Římského klubu se do tohoto úsilí svými iniciativami zapojila také OSN – komise H. Brundtlandové, Světová Charta Země, summity o životním prostředí a udržitelném rozvoji (Stockholm, Rio, Rio+10, Rio+20, Kodaň aj.). Známé jsou rovněž iniciativy mimovládních organizací jako Charta Země (The Earth Charter), The GAIA Foundation, Caring for the Earth, Earth Council Alliance, Hnutí lidí za Matku Zemi (People's World Movement for Mother Earth), Skončeme s ekocidou (Eradicate the Ecocide), Hranice Země (Planetary Boundaries) aj.

Většina deklarací těchto hnutí však není návodem na změnu, ale jen morálním přemlouváním, výčtem zbožných přání a seznamem chyb, jichž se lidéustava Země obr dopouštějí ve vztahu k přírodě. ...

Uznáváme, že role člověka jako biologického druhu podřízeného biosféře se musí zásadně změnit. Z původního nenápadného obyvatele a dnešního krutého dobyvatele Země se musí stát jejím pokorným obdivovatelem a obhájcem. Ale s ohledem na dlouhodobou spolupráci s přírodou musí kulturu biofilně rekonstruovat....
Josef Šmajs

ÚSTAVA ZEMĚ

My lidé, mimořádně úspěšný biologický druh planety Země, jemuž se podařilo vytvořit globální kulturu – civilizaci, vědomi si nebezpečí, jež hrozí nám i ostatním živým systémům z procesu živelného přeformování přírody kulturou, přijímáme tuto Ústavu Země, která stvrzuje rozpoznané hodnoty, nároky a práva naší mateřské planety.

S vědomím odpovědnosti vůči budoucím generacím prohlašujeme Zemi za svébytnou ontickou kreativitu a subjektivitu – za hodnotu nadřazenou člověku i kultuře. Přirozenou kreativitu Země, umožňující kulturu i práva a svobody člověka, považujeme za nadřazenou lidské kreativitě i právům lidí. Za ústřední právní princip lidstva 21. století, závazný pro ústavy všech států i listiny základních lidských práv a svobod, vyhlašujeme nezbytnost uchovat obyvatelnou Zemi pro další lidská pokolení i ostatní živá stvoření.

Člověk ani kultura nejsou svébytnými jsoucny, závisejí na Zemi. Relativně svébytným jsoucnem v rámci vesmíru může být jenom Země. Pouze celá její biosféra je nejmenším autonomním systémem schopným dlouhodobého vývoje v čase. Všechny její přirozené subsystémy včetně umělé lidské kultury jsou dočasné a nesamostatné, závislé na zdraví a prosperitě biotického celku

Zavazujeme se chránit Zemi před sobeckou expanzí predátorsky orientované kultury. Její hodnotu, nároky a práva, nadřazené člověku i kultuře, hodláme prosazovat všemi prostředky.

V souladu s tímto závazkem prohlašujeme:

Hlava první: Země

1. Země je přirozeným domovem všech svých vzájemně závislých živých bytostí. Nemůže patřit žádnému biologickému druhu, tedy ani člověku jako druhu. Člověk, tvůrce kultury, nesmí sobě samému i ostatním živým bytostem Zemi pustošit.
2. Země je pro náš druh a lidskou kulturu nejvyšší hodnotou. Je nejstarší, nejširší a nejmocnější tvořivou aktivitou – jedinečnou planetární subjektivitou. Musíme hájit její právo na evoluci, na udržování planetární rovnováhy mezi živými a neživými systémy.
3. Kultura se nesmí dál rozšiřovat ani na úkor přirozené rozmanitosti planety, ani na úkor lidského zdraví.
4. Jako nadřazený systém lidí i umělé kultury je Země suverénem, jehož obhájci a mluvčími se musejí stát volené a kontrolované instituce.
5. Zavazujeme se zastavit úbytek, destrukci a zamořování přirozeného bytí, a za tímto účelem prosazovat přijetí systému odpovědnosti lidí, včetně účinných a odrazujících sankcí.

Hlava druhá: Člověk

1. Člověk není bezprostřední příčinou nynější ekologické krize. Příčinou krize je systémový konflikt umělé kulturní uspořádanosti s přirozenou uspořádaností Země.
2. Lidstvo nenese odpovědnost za Zemi. Nese odpovědnost za kulturu, za své dílo, jímž Zemi rozdělilo na dva opoziční systémy: kulturu a přírodu. Smířit kulturu s přírodou je výsostným úkolem práva, politiky a vědy pro nadcházející etapu biofilní, k životu uctivé kultury.
3. Lidská druhová subjektivita je omezena nadřazenou subjektivitou Země. Všechny osoby i státní orgány mají povinnost tuto širší subjektivitu respektovat, chránit rozmanitost a celistvost biosféry, šetrně využívat neživé produkty Země.
4. Vyhlašujeme, že pouze s přirozeným bytím, nikoli s umělým bytím kulturním, může být člověk jako druh biologicky sourodý. Uznáváme, že to, co prospívá Zemi, prospívá člověku.
5. Přirozenou uspořádanost Země musejí chránit a prosazovat všechny právní systémy.

Hlava třetí: Kultura

1. Kultura je umělým systémem s vlastní vnitřní informací, jíž je duchovní kultura. Změna orientace a obsahu duchovní kultury – hodnot, poznatků a regulativů – je předpokladem biofilní transformace systému kultury.
2. Jako výtvor člověka není kultura ani pokračováním evoluce přírody, ani procesem jejího zušlechťování. Je umělým a dočasným konstruktem, který na přírodě látkově, energeticky i informačně závisí. Je stavbou, která biologické struktuře člověka neodpovídá a jež se po zániku lidstva nezachová.
3. Kulturní systém svým růstem zatlačuje a hubí živé systémy, rozbíjí přirozené struktury Země. Má-li evoluce kulturního systému pokračovat, musí opustit dráhu kvantitativního růstu a po vzoru biosféry zvolit způsob kvalitativního „růstu bez růstu“.
4. Státy, které přímo či nepřímo podpořily rozvoj predátorského podnikání a neomezené šíření materiálově a energeticky náročné spotřební techniky, umožnily pustošení přírody. Nesou proto hlavní odpovědnost za dnešní civilizační krizi.
5. Všem státům se ukládá přijímat opatření pro dlouhodobě možnou spolupráci kultury se Zemí. Ukládá se jim, aby přistoupily ke změně predátorského duchovního paradigmatu kultury, aby zahájily proces přijímání biofilních zákonů a vedly osvětu o nezbytnosti smiřování kultury s přírodou.
...

celý text: http://www.ustavazeme.cz/