Česká republika

Martin Říha

Podkrušnohorská krajina a schopnost přírody i člověka se adaptovat

My a svět kolem nás jsou dynamické, nikoliv statické systémy. Mění se fyzické, smysly vnímané prostředí i neviditelné součásti našeho života, jako občanská komunita, její pravidla, životní úroveň, mezinárodní vztahy, globální i kosmické souvislosti našeho bytí. Tyto změny probíhají na různých hierarchických úrovních různými rychlostmi. A změny jsou zkouškou naší schopností se adaptovat, nebo je odmítnout. Na každé hierarchické úrovni existuje určitá mez a ta, je-li překročena, projeví se buď jen jako diskomfort, v případě závažnějších a dlouhotrvajících změn, spolu se synergickými a kumulativními účinky poruchami fyzického i duševního zdraví. Krajina pod Krušnými horami byla desítky let vystavena devastaci povrchovou těžbou hnědého uhlí, kameniva, kaolinu. Byla zahalena emisemi z těžkého, chemického, strojírenského průmyslu a vystavena důsledům energetiky, založené na spalování hnědého uhlí. Tato krajina se stala obrovskou zkušební laboratoří, zkoumají hranice toho, co člověk, přírodní i kulturní dědictví „vydrží“, co zůstane pro další generace.

ing.arch.Martin Říha (1945) je architekt a urbanista, po několik desetiletí aktivní v prosazování ochrany životního prostředí. Po absolvování Stavební fakulty ČVUT pracoval na ONV Děčín, později na KNV Ústí nad Labem v úsecích územního plánování. Spolupodílel se na kritických stanoviscích ONV Děčín vůči kontroverzním záměrům výstavby nového plavebního stupně na Labi v Dolním Žlebu, přečerpávací vodní elektrárny s horní nádrží na Býnovecké plošině, společného předávacího nákladového nádraží ČSD - DR v Boleticích, nového závodu ČSAD v Děčíně - Horním Oldřichově ad. Ve svých funkcích na Svč. KNV se podílel na aktivitách k odvrácení tzv. "velké varianty těžby" v Severočeské uhelné pánvi s totálním “vyuhlením”, které navrhovali sovětští experti. Podílel se, mezi jiným, na odvrácení likvidace města Chabařovice, jižní části města a části zámecké zahrady zámku Duchcov a na záchraně zámku Jezeří a jeho arboreta.

V roce 1990 byl jmenován druhým náměstkem ministra životního prostředí ČR Bedřicha Moldana, odpovědného za úsek péče o životní prostředí. V Po roce 1992 přešel, díky delimitaci územního plánování a stavebního řádu z MŽP na Ministerstvo hospodářství (později pro místní rozvoj), které tehdy mělo v kompetenci i dopravu. Od roku 1993 v Terplanu, a. s. vykonával 7 let funkci výrobního náměstka ředitele. V roce 1993 vstoupil do Společnosti pro trvale udržitelný život, kterou založili po rozdělení ČSFR a zrušení FVŽP skupina kolem Ing. Josefa Vavrouška, CSc.. Zde působil jako člen předsednictva. Ve STUŽ aktivně působí dodnes. V roce 1994 získal autorizaci architekta od České komory architektů a autorizaci od MŽP pro posuzování vlivů na životní prostředí. V roce 2000 byl náměstkyní ministra životního prostředí Ing. Evou Tylovou a ministrem RNDr. Milošem Kužvartem znovu přijat na MŽP do funkce ředitele odboru posuzování vlivů na životní prostředí, kde pracoval do roku 2004. Od roku 2004 do odchodu do důchodu v roce 2010 pracoval v Útvaru rozvoje hlavního města Prahy. Je i jako důchodce aktivním členem Společnosti pro trvale udržitelný život. Je dodnes členem vědecké sekce Rady Krkonošského národního parku, členem expertního týmu MA 21 a hnutí Zdravá města a členem Výboru pro udržitelné municipality při Radě vlády pro udržitelný rozvoj.

V roce 2011 obdržel cenu Josefa Vavrouška za celoživotní aktivity v prosazování principů udržitelného rozvoje a ochrany životního prostředí v oblasti územního rozvoje, EIA a SEA, a za celoživotní snahu o ochranu obcí severních Čech před těžbou hnědého uhlí. V roce 2015 obdržel od Společnosti pro krajinu Cenu Ivana Dejmala za celoživotní úsilí o ochranu krajiny Severních Čech a dalších lokalit v ČR před devastací těžbou. Je držitelem diplomu Americké biografické společnosti (ABI) za vynikající řídící schopnosti a profesionální výkon, je zařazen kromě českých i v amerických a švýcarských publikacích Who is Who. Je držitelem Zlaté plakety MUDr. Jánského za více než 50 bezplatných darování krve.

Související obsah
Matěj Spurný, photo: Dagmar Šubrtová

Matěj Spurný, photo: Dagmar Šubrtová

Symposium Na pomezí samoty

Mezinárodní symposium Na pomezí samoty, připravené v rámci stejnojmenného uměleckého projektu nabízí možnost srovnání názorů, zkušeností a pohledů umělců, kurátorů a pozvaných hostů k tématu proměn krajiny, ve které dnes žijeme a které jsme součástí. Symposium hledá vzájemné vztahy mezi kulturními, politickými a ekonomickými aspekty aktuálních konceptů a představ o tom, co pro nás dnes znamenají slova jako prostředí, prostor, krajina a země, včetně topografie přechodných zón, stanovení a překračování hranic a mezí. …